První zmínky o vojenských identifikačních známkách u amerických vojáků sahají až do období občanské války (1861–1865). Vojáci si tehdy vyráběli vlastní provizorní „známky“ z dostupných materiálů – knoflíků, kousků kovu, dřeva či papíru, do nichž ručně vyrývali své jméno a jednotku. Cílem bylo jediné: zajistit, aby mohli být po boji snadněji identifikováni. Neexistoval žádný oficiální standard a každý štítek byl originálem. V roce 1906 zavedla americká armáda první oficiální hliníkové identifikační disky. Povinnost jejich nošení byla stanovena v roce 1913. Během 1. světové války se již staly běžnou součástí výstroje amerických vojáků. Byly jednoduché, kulaté a údaje jako jméno, služební číslo nebo náboženské vyznání se do nich razily ručně pomocí jednotlivých raznic. Každý kus tak nesl stopy ruční práce a stal se osobitým dokladem své doby. Na přelomu 19. a 20. století se začaly rozšiřovat mechanické adresovací systémy společnosti Addressograph Company, později Addressograph-Multigraph (AM). Jejich základem byly kovové adresní štítky s reliéfně vyraženými údaji, které se pomocí zařízení Addressograph používaly k rychlému a opakovanému tisku adres na obálky, korespondenci a další dokumenty. Stroje Graphotype sloužily k jejich výrobě a staly se běžnou součástí kanceláří, podniků i velkých organizací. Stejný princip mechanické ražby kovových štítků našel následně uplatnění také ve vojenské oblasti. Americká armáda začala využívat stroje Graphotype k výrobě osobních identifikačních známek – tzv.
Dog Tags. Ve 2. světové válce se rozšířily robustní razicí stroje řad 6100, 6200, 6300 a další, které umožňovaly rychlou a přesnou ražbu jména, armádního čísla a dalších identifikačních údajů vojáka. Vojenské identifikační známky používané příslušníky U.S. Army od počátku 2. světové války byly vyráběny z různých kovových materiálů. Zpočátku se používal především Monel (slitina niklu a mědi), dále mosaz a později také ocel a nerezová ocel. Známky měly obdélníkový tvar se zaoblenými rohy a charakteristickým malým zubem. Tento výřez, zoubek či zub, zvaný „notch“, sloužil k přesnému usazení a orientaci známky v přenosném zařízení Addressograph Model 70, které používali armádní medici k přenosu identifikačních údajů ze známky na zdravotnickou dokumentaci. Nesloužil tedy k zasunutí známky do úst, jak praví rozšířený mýtus. S postupným vyřazením těchto zařízení na počátku 70. let zmizel také charakteristický zub a známky získaly hladký tvar. Každý voják dostával dvě identifikační známky s řetízky, které nosil na krku. V případě úmrtí na bojišti zůstávala jedna známka u těla pro potřeby identifikace a evidence padlého vojáka. Druhá byla odebrána a sloužila k následným administrativním úkonům a evidenci úmrtí.
US WWII DOG TAG PVT. ROGER A. LECLERC
Originální identifikační známka amerického vojáka Pvt. Rogera A. Leclerca, příslušníka roty C, 135. pěšího pluku, 34. pěší divize "Red Bull" US Army. Dne 14. října 1944 byl nejprve evidován jako nezvěstný v boji (MIA), později byl jeho status změněn na padlého v boji (KIA). Bližší záznamy jsou níže v dohledaných odkazech. Zkouším hledat v USA blízkého příbuzného tohoto padlého vojáka. Známku jsem získal koupí od návštěvníka sběratelské burzy v Praze-Chuchli. Jakou cestou se však po válce dostala až do Čech, zůstává neznámé.
IR