Historie výroby amerických vojenských identifikačních známek – známých jako dog tags
První zmínky o identifikačních známkách u amerických vojáků sahají až do období občanské války (1861–1865). Vojáci si tehdy často vyráběli vlastní provizorní „známky“ z dostupných materiálů – z knoflíků, kousků kovu, dřeva či papíru, na které si ručně vyrývali své jméno a jednotku. Cílem bylo jediné: aby mohli být po bojišti snadněji identifikováni. Tyto improvizované značky byly zcela osobní a neexistoval žádný oficiální standard. Teprve během 1. světové války se objevily první oficiálně vydávané hliníkové štítky. Byly jednoduché, kulatého tvaru, a informace – jméno, číslo jednotky, někdy i vyznání – se do nich razily ručně pomocí jednotlivých raznic. Každý štítek tak nesl stopy ruční práce a stal se osobitým dokladem své doby. Ve 2. světové válce pak nastal zásadní zlom s nástupem mechanizované výroby. Armáda začala používat robustní razicí stroje Addressograph Graphotype, které umožňovaly přesnou a rychlou ražbu kovových štítků se jménem, armádním číslem a dalšími údaji vojáka. Modely řady Graphotype 350 a pozdější 350-1 patřily po válce mezi nejrozšířenější. Tyto spolehlivé stroje pracovaly čistě mechanicky, poháněné pákovým systémem, a staly se nepostradatelnou součástí vojenské administrativy v poválečném období. S postupem času byly mechanické stroje doplněny a později nahrazeny elektrickými modely, které urychlily proces ražby a umožnily vyšší přesnost i komfort obsluhy. Přesto si klasické stroje Graphotype dodnes drží své místo mezi sběrateli a historiky – jako připomínka éry, kdy se trvanlivé kovové psí známky DOG TAGS vyráběly poctivou mechanickou technikou.
